Povídky

Druhý osud Sweeneyho Todda- 11.díl

21. června 2012 v 22:37 | Penelopé Sparrow
Jako by se na chvíli zastavil čas i život.Jako by zůstal jen Sweeney.
Najednou se cítil osaměle, jako nikdy předtím.Tím, že ho obklopovala temná noc a samota si stále víc uvědomoval že se s ním něco stalo.Krev, která mu zničeho nic začala zalévat ústa byla jen jednou nepříjemnou změnou.Začínala se mu točit hlava.Zezačátku jen trochu, při rychlých pohybech.Snažil se uklidnit.Velmi pomalu se sesunul po zdi na podlahu a na chvíli zavřel oči.Nevěděl co dělat.Měl pocit, že pokud otevře pusu, omdlí nebo se přinejměnším pozvrací.Proto se snažil potlačovat dávivý pocit co nejdéle.Nebo alespoň tak dlouho, aby stačil vyběhnout před dům.Seděl a čekal.Po chvíli utrpení a přemáhání se mu znova začaly navracet síly.Hlava ho přestávala bolet, místnost se s ním nehoupala ze strany na stranu jako předtím.Pomalu a opatrně(stejně jako předtím) se začal tápat na nohy.Bylo to rychlá změna.Jak rychle bolest přišla, tak zase odešla.Sweeney se téměř poslepu dostal na ulic.V matné záři měsíce ušel ještě několik kroků a pak si ulevil od železité chuti krve.Ulice byla prázdná a příjemně chladná.Čelem se opřel o jednu kamennou budovu aby zahnal poslední stopy po mdlosti a přemýšlel.

Druhý osud Sweeneyho Todda- 10.díl

1. června 2012 v 18:55 | Penelopé Sparrow
Chtěli jste další díl, tak jsem ho v co nejkratším čase napsala =) Snad nebude vadit, je trochu delší než ty předchozí :)..


Moře beznaděje...smutek, z jehož spárů se nedá nikam utéct.Mysl, kterou každou chvílí cloumají výčitky svědomí.Bolest, na kterou neexistuje žádný lék...

"Opět jste mněl neklidné spaní, pane Todde?" Zeptala se starostlivě Nellie Lovettová, jakmile muž středního věku sestoupal po schodišti do přízemí.Zaujal své obvyklé místo u stolu, ale mlčel.Poslední dobou si o něj Paní Lovettová dělala stále větší starosti.Jeho tvář byla vždycky porcelánové barvy, ale poslední dobou jako by neustále bledla a měnila se na čistě bílou.Oči měl stále víc zapadlé a z pod kůže se mu stále víc rýsovali lícní kosti.Jedl stále méně a mluvil s ní o to míň.Všechno ale dávala na vinu obdobím, kterým si procházel......

Druhý osud Sweeneyho Todda-9.díl

21. května 2012 v 17:35 | Penelopé Sparrow
Ještě jednou se omlouvám za to, že jsem dlouho nepřidávala další díly... tak tady to je:

Max se zhluboka nadechl a začal vyprávět všechno, o čem věděl."Jollana je hodná.Jako jediná mě má aspoň trochu ráda a nikdy mě neublížila.To je hlavní důvod, proč bych jí chtěl pomoct.Nezaslouží si vězení v pokoji za to, že je krásná.Občas mi přinese zbytky od večeře, abych netrpěl hladem.Často se ale s panem Turpinem hádá.Jednou jsem šel kolem jejího pokoje, měl jsem něco uklidit ve vedlejším pokoji a zaslechl jsem, jak pláče a naříká, že takhle už žít nemůže.Ani se jí nedivím.Na zahradu může pouze v doprovodu komorných, na ulici se může dívat jen přes okno."Na Toddově tváři se rozlila bolest,která přešla v touhu po pomstě.Bylo vidět, že se drží stranou jak nejvíc to jde, ale chvílemi nad ním vítězila zuřivost.

Druhý osud Sweeneyho Todda-8.díl

27. dubna 2012 v 16:08 | Penelopé Sparrow
Hodiny plynuly..tikot starých hodin,které visely na stěně vedle polic s kořením byl pomalu ale jistě nesnesitelnější.Paní Lovettová si povzdechla,Sweeney se nervozně zavrtěl na židli a zakašlal.."Má spoždění"ucedil.V tom se do krámku nesměle protáhl mladý chlapec.Sundal si ušmudlanou čepici a zadrmolil pozdrav.Paní Lovettová mu přistrčila židli a dala mu jeden "chutný"koláč.Max byl podvyživený a tak se do koláče s chutí zakousl.Bylo vidět, že by snědl cokoli, jeń aby nasytil žaludek.Todd se na Paní Lovettovou nervozně podíval.Nesměle začala "Maxi, copak víš o Jolanně Turpinové?"Přitom koutkem oka zahlédla, jak se Todd při zmínce toho příjmení narovnal.Chlapec sklonil hlavu ale mlčel."Nic zajímavého,paní."zašeptal.Bylo vidět že je k smrti vyděšený.Nebyl pochyb, že mu Turpin nakázal aby držel jazyk za zuby a nikomu neřekl ani slovo o tom, co se v jeho domě děje.Todd se už už chystal zvednout ze židle a donutit ho k řeči násilím,Paní Lovettová ale rychle zakročila."Maxi,je to hrozně důležité.Všichni přeci víme, že Jollana je týraná svým ehm.. otcem.Jestli si myslíš, že nám jde jen o pomluvy,mýlíš se.Chceme jí pomoct ale potřebujeme o ní vědět co nejvíce.A jedině ty nám můžeš pomoct."Chtěla ho pohladit po hlavě, ale ucukl."Proč bych to dělal?Proč bych špinil pověst svého pána?"bezmocně vykřikl.Byl tak zmatený."Chceš nám snad tvrdit, že Turpinovi slouhové se mají dobře?Nikdy tě nezbil holí?Nikdy tě neuhodil?"Odsekl ještě hlasitěji Todd.Už se neudržel a tak začal přecházet místnost sem a tam.Oči ale nespouštěl z chlapce.Sledoval ho jako šelma sleduje kořist."Jedno ti mohu prozradit hochu.U Turpina nevydržíš dlouho.Buďto utečeš sám a nebo tě tam ubijí k srmti.Nevidím důvod,proč bys tu špínu Londýna měl krýt."
"Vy asi nechápete, že žiji z peněz pana soudce.Našel mě na ulici a zaměstnal mě u sebe"zaštkal chlapec a dál hlěděl do země.Todd se hrozivě zasmál a zavrčel."A kolik ti platí?Pokud tak jako ostatním, tak to musíš umírat hlady.Za pět pencí si toho moc nekoupíš."
"No tak chlapče.Nikdo ti neublíží." zkoušela to znovu Paní Lovettová.Chlapec se na ni dlouze zadíval a nakonec promluvil."Slibujete, že když Vám pomůžu, veznete mě od pana Turpina pryč?"nastalo ticho.Sweeney Todd i jeho společnice si uvědomili, že to bude velká přítěž ale nic jiného než souhlas jim nezbýval.Potřebovaly zachránit Jollanu."Slibuji"řekla Paní Lovett a Todd otráveně přikývl.

Druhý osud Sweeneyho Todda-7.díl

6. dubna 2012 v 12:00 | Penelopé Sparrow
Někdo zaklepal na dveře Sweeneyho pokoje.Po dlouhé chvíli se dveře otevřely a ven vykoukla Toddova hlava.Očima přejel Paní Lovettovou,která se kolem něj proplížila do pokoje a posadila se do křesla."Chcete něco?"řekl znuděně."Chtěla bych si s Vámi promluvit"dlouho žádná odpověď "Nemůžete se tu pořád zavírat a přemýšlet o nemožném!Musíme konat!"
"Ztratil jsem všechno.."přerušil ji "Pořád máte dceru.Je to Vaše krev."s prosebným výrazem na něj pohlédla a spatřila tu stejnou bolest.Má se odvážit?Co když ji znova uhodí?Co když ji pak nebude věřit?Spalovala ji touha,láska ale zároveň vzpomínky.Váhavě natáhla ruku a jemně jí vzala Toddovu.Byla ledová a trochu se klepala.Uvědomila si,že každý je zranitelný,i když na první pohled se zdá opak.Toddovy oči se jí snažily opětovat přátelský pohled,pak je ale sklopil a hleděl na svou ruku,která ležela v její."Nevadí Vám,jaký jsem.Nevadí Vám moje minulost.Proč?"povzdechl si."Nevím"zamračila se Paní Lovettová."Něco zajímavého ve Vás je"přitiskla se k němu blíž a Todd ji váhavě objal.Paní Lovettová si vychutnávala tento skvělý pocit bezpečí,lásky.Věděla, že jakmile začně mluvit o svém plánu, všechno rázem pomine.Ten pocit byl tak dokonalý, tak spalující ale musela ho přerušit.Musela dát Toddovi naději, aby se ještě někdy usmíval.A ona s ním.Narovnala se a jemně jeho ruku položila. Když se k němu otočila,byl tak blízko.Stačilo aby trochu zvedla obličej.Políbila by ho.A vypadalo to,že i Todd váhá.Jeho oči nabyly jemnosti."Musím Vám něco důležitého řict."začala. "Jistě,poslouchám"řekl Todd ale bylo jasné, že ji neposlouchá."Je to opravdu vážné"řekla Paní Lovettová a vstala.To už se zdálo, že ji začíná brát vážně."Jde o to, že jsem dneska potkala Turpina a ..." Todd se vymrštil z křesla jako šelma a rázem stál před Paní Lovettovou, nejistý, zuřivý.Jeho nálada se jako mávnutím proutku změnila. "Tuprina?Kdybych tam byl, podřezal bych mu krk na místě!" "A pak by Vás poslali zpět na Galeje.Teď už zaslouženě".Sklonila hlavu a čekala na smršť nadávek.Nic.Rozhodla se pokračovat."Byl tam i jeden malý chlapec, se kterým jsem se dala do řeči. Očividně soudcův sluha.Vypadal hrozně.Myslím, že za pár pencí by nám mohl pomoci dát Johanně vědět, že jí chceme pomoct.A že žijete ."
"Chcete se s ním znova setkat?" zeptal se Todd. "Jistě.Jiná možnost nezbývá." zasmála se Paní Lovettová a chystala se k odchodu."Chcete se vypravit do Tuprinova domu?"Todd k ní přišel blíž a podíval se jí do očí.Vybuchla smíchy.Když se smála,byla ještě krásnější. "Já ne, ale dokážu zařídit aby se s ním setkal jeden z mých přátel a řekl mu, aby se v mém krámu zastavil třeba zítra kolem oběda.Hm?"Todd přikývl.Za Paní Lovettovou se zavřely dveře a zmizela na ulici Fleet Street.Měl takovou radost.Posadil se do křesla a přemýšlel, na jak dobrou ženu v Londýně narazil...

Druhý osud Sweeneyho Todda-6.díl

29. března 2012 v 16:28 | Penelopé Sparrow
Celý týden probíhal až moc zdlouhavě.Paní Lovettová trávila celé dny za pultem a marně vyhlížela zákazníky.Trápilo jí,co se stalo a na náladě jí nepřidalo ani deštivé,pochmurné Londýnské počasí které bylo takřka nepředvídatelné.Opřela si rukou hlavu a přemýšlela.
Todd se ještě víc uzavřel do sebe.Procházel temnými uličkami Fleet Street,mračil se na lidi a zuřivě dupal.Pak se vrátil nazpět do krámu,prošel dveřmi a vystoupal po zpráchnivělých schodech do pokoje,kde kdysi dávno žil se svou manželkou,dcerou..
Sedl si na zaprášenou zem a střešním oknem pozoroval špinavou oblohu,vzpomínal,přemýšlel a truchlil uvnitř sebe samotného.Většinou pak usnul podivně poskládaný na zemi,v ruce břitva,kterou běžně nosil za opaskem pro případ,že by ho někdo poznal a nebo pro případ,že by chtěl někdo oholit(což bylo více než nepravděpodobné).Paní Lovettová mu vždy před dveře položila podnos s jídlem ale většinou zůstal zcela nedotknutý.Nesnažila se s ním mluvit.Jednou to zkusila a od vzteku ji opět málem uhodil.Když si na to vzpomněla,chtělo se jí plakat.Hrozně jí na něm záleželo ale uvnitř srdce cítila,že neví jestli mu může opravdu pomoct.A jestli ano,v Londýně určitě nebude šťasten poté,co tu prožil.A byla tu ještě jedna věc,která se zdála být neřešitelná.Byla to Jolanna.K té se jen tak nedostanou.Soudce Turpin ji prý hlídá pod zámkem jako drahocenný šperk a tak jen celé dny sedí u okna a vyhlíží svého osvoboditele.Svou krásou okouzlila nejednoho mládence,bohužel její láska nikdy nebyla vyslyšená.Šeptalo se,že se Jolanna bude muset provdat za samotného soudce.Při tom pomyšlení se tvář paní Lovettové zkřivila.Nebyl to nijak pohledný muž a tak mladá žena jako je Jolanna by si musela hodně vystát a vydržet.Vždycky vypadala tak křehce,tak bledě a kdoví ,jak dlouho by odolávala náporu "manžela".Zdálo se,že toho dne si už nikdo nepřijde koupit koláč a tak se paní Lovettová vydala na odpolední procházku Londýnem.Procházela se ulicemi a sledovala kolemjdoucí.Všichni byli tak šťastní.Jen ona strádala.Povzdechla si a pokračovala.Zastavila se až u výlohy jednoho butiku.Hemžilo se to tam slečinkama z dobrých rodin,z rodin boháčů.Vždycky doufala že se z ní stane vysoce postavená žena,naděje se ale vytratily poté,co jí zemřel manžel a neměla skoro co jíst.Z dětí se těšit nemohla,žádné neměla.Ze zamyšlení ji ale vytrhl až nářek dítěte.Trhla hlavou k místu,odkud se ozýval.Spatřila skupinku lidí a zalapala po dechu.Byl to soudce Turpin s několika služebníky.Dva z nich byli vysocí,slušně oblečení s klobouky na hlavách.Nemohlo jim být víc jak dvacet.S těmi se soudce o něčem zaujatě dohadoval.Třetí postával opodál.Byl to ještě chlapec.Na tváři mu naskakoval červený pruh od hole,kterou ho zřejmě soudce Turpin uhodil.Třel si tvář a pak se rozběhl a málem srazil paní Lovettovou na zem."Promiňte madam,nechtěl jsem"řekl plačtivým hláskem a uslzenýma očima se na ni podíval"Jakpak se jmenuješ,chlapče?"paní Lovettová ho pohladila po hlavě a usmála se."Jsem Max,madam"smutně se usmál."A sloužíš u pana soudce Turpina?"zeptala se."Ano,jsem jeho poslíček"to slovo skoro vyplivl.Paní Lovettová se narovnala a v hlavě se jí začal tvořit plán..

Druhý osud Sweeneyho Todda-5.díl

11. března 2012 v 14:58 | Penelopé Sparrow
Paní Lovettová se opět probudila.Bylo jí nepřirozeně horko a špatně se jí dýchalo.Byl to ošklivý sen?Zvedla hlavu aby se přesvědčila.Ne,nebyl to sen.Ležela na posteli,pokrývku měla pečlivě založenou pod pažemi a vedle ní na stolku byl postaven hrnek s čajem.Potěšilo ji,že se o ní tak pěkně Todd postaral.Ale proč?A pak se jí začala vracet paměť.Viděla Lucy,jak bezvládně padá na zem,jak přibíhají lékaři a jak se jí udělalo z toho zmatku nevolno,jak padá na zem kousek opodál vedle Lucy a pak.. už si nic nepamatovala.Vyskočila z postele,přeběhla chodbu do svého obchodu(ten den už podruhé)aby našla Todda.Seděl tam u stolu a mlčel.Paní Lovettová se k němu rozběhla,ale zatočila se jí hlava a tak ztěžka dopadla na jednu z židlí.Chvíli popadala dech než mohla promluvit."Je vám líp?"zeptal se hlasem jako ostří Sweeney Todd."Ano,už je mi líp."chvíli čekala protože nevěděla jak začít."Je mi moc líto toho,co se stalo".Další dlouhé ticho."Puklo jí srdce radostí,zemřela téměř okamžitě"řekl pomalu a znechuceně Todd."Ano,ale její duše byla mrtvá už před patnácti lety,byla smyslů zbavená"snažila se ho uklidnit Paní Lovettová.Ten pohled do smrti nezapomene.Sweeneymu se rudě zalesklo v očích,rychle a hbitě jako šelma ji chytil pod krkem,vytáhl na nohy a tvrdě přirazil ke zdi.U tepny jí držel břitvu ostrou jako nůž,břitvu která se nedotkla lidské kůže celých patnáct let.A teď byla připravená se dotknout nejen kůže ale i krve.
Paní Lovettová vyděšeně vypískla a přerývavě dýchala.Cítila studenou a žíznivou čepel břitvy na svém krku jak jí kdykoli může zajet do tepny.Todd se k ní přitiskl,objal ji druhou rukou a jeho tvář se skoro dotýkala její.Projel jím záchvěv touhy,která ho překvapila a skoro omámila.Co se to stalo?ptal se vyděšeně sám sebe.Touha,láska...ne,nemůže ji milovat!Právě přišel o svou ženu a ONA ji nemůže nahradit.Není jako ona..nemůže..A musel si přiznat krutou pravdu,že by jí nikdy nedokázal ublížit.Něco k ní cítil,něco,co mu nedovolovalo ji nijak ranit.
"Tak mně zabij sakra!Bojíte si přiznat pravdu?Život je pro ty živé,tak ho žijme a zapoměňme na minulost"
"Je krásné držet něčí život ve svých rukou,drahá"zašeptal sladce Sweeney Todd a ještě víc se k ní naklonil.
"Chci Vám věřit,věřit že spolu dokážeme nemožné."slabě zaštkala a ještě o něco víc zaklonila hlavu aby se jí o něco lépe dýchalo.Její oči se vpíjely do jeho a naopak.Topila se v čokoládových očích,ve kterých hledala lásku.A Todd se ponořil do jejích aby našel důvěru.Důvěru jediného člověka který mu věřil.A pak pomalu odtáhl břitvu a schoval si ji do kapsy.
"Jste má spřízněná duše,lásko".To bylo to jediné co Paní Lovettová uslyšela než se mu zhroutila do náruče a omdlela.Ten den už po druhé.

Druhý osud Sweeneyho Todda-4.díl

25. února 2012 v 10:43 | Penelopé Sparrow
Když se dalšího rána Todd probudil,na nic si zezačátku nevzpomínal.Hleděl na strop z velké postele na které...vedle něj ležela Paní Lovettová.Byla tak...ano,musel připustit že je krásná i když ho začínalo štvát její neustálé poznámky a narážky.Paní Lovettová se usmála ze snu a povzdechla si.
Toho dne si vyjímečně přispala.Jindy vstávala za úsvitu ale tentokrát se probudila za slunného dopoledne(což ji částečně potěšilo ale zároveň i naštvalo protože měla tak krásný sen!).Usnula v šatech takže se jen prohlédla v zrcadle,prsty zkrotila prameny vlasů a přeběhla chodbu přímo do obchodu kde na ni čekal Sweeney Todd.Hleděl z okna na šedou ulic a na tváři se mu míchala bolest,radost,porozumnění a zmatek.Paní Lovettová zezačátku myslela že si ji nevšiml,pak se k ní rychle otočil a promluvil "Musíte mi pomoct Paní Lovettová,jedeme do místního blázince"
Cestou ani jeden z nich nepromluvil.Jeli až na konec města.Kočár s nima házel za strany na stranu a Paní Lovettová se neustále ptala sebe sama jak se mohla nechat přemluvit k tak hrozné věci.Možná to bylo způsobené očima pana Todda,možná jeho svůdným hlasem ale ona ho měla ráda a tak mu to měla rozmluvit.Už bylo pozdě.Kočár zastavil před velkou starou budovou ze které se ozývaly děsivé zvuky,nářky a smích.Smích bláznů.Pomalu vstoupili dovnitř.Ocitli se ve velké hale plné obrazů a pohovek.Uprostřed byla prosklená vitrína na způsob recepce kde seděl starší lékař.Zamířili za ním.Paní Lovettová si odkašlala a vytřeštěnýma očima zírala na doktora."Přejete si?"řekl odměřeným hlasem a prohlédl si mladou ženu.
"Přijela jsem navštívit Lucy Barkerovou.Chtěla bych ji vidět"řekla co nejpřesvědčivějším hlasem."A vy jste?"
"Jsem její sestra,Bianca Blameová a tohle je můj manžel,Conrad Blame."odrecitovala co nejrychleji,aby to naneštěstí nezapomněla.Lékař prohledal pár spisů a pak znuděně pokýval hlavou."Dobrá,pojďte za mnou"Vedl je dlouhou chodbou až přišli ke dveřím s číslem 83.Lékař je odemknul velkým klíčem,odjistil je a pak zamumlal něco ve smyslu,že až budou na odchodu,mají to někomu říct.Vstoupili do malé a úplně prázdné místnosti.Na zemi seděla žena a hleděla z malého zamřížovaného okna."Lucy"oslovila ji jemně Paní Lovettová a přistoupila k ní blíž."Lucy,přišla jsem tě navštívit a přivedla jsem sebou návštěvu"přistoupila k ní a pohladila ji po rameni.Lucy byla velmi hubená a hrozně studená.Vlasy se jí vlnily v dlouhých špinavých pramenech a šaty připomínaly hadr.Přesto k mladé ženě zvedla hlavu.Paní Lovettová zalapala po dechu a ustoupila o kousek nazpět.Pak pohlédla na Todda který si udržoval dostatečný odstup."Ona...ona je pane Todde dočista slepá"zašeptala.Todd zavrtěl zuřivě hlavou,odstrčil Paní Lovettovou a chytil Lucy za ramena."Lucy!Podívej se na mně!To jsem já!Benjamin Barker!"a pak se stalo něco neuvěřitelného.Lucy jakoby byla zcela při smyslech,dokonale zdravá a plná síly,otočila se za hlasem,slepě pohlédla Toddovi do místa kde byly jeho oči,zašeptala"Benjamin Barker",usmála se a naposled vydechla.

Druhý osud Sweeneyho Todda-3.část

21. února 2012 v 12:19 | Penelopé Sparrow
Popravdě paní Lovettová nemluvila o svých pocitech nebo o dojemných příbězích s mužem více než pět let.Naposledy snad s Adolfem-svým mužem,ale poté co ovdověla se uzavřela sama do sebe a pocity šly spíš okolo ní.Proto sklopila zrak a tichounce zašeptala"Bůh ví,že smrt by jí byla milejší".Nastalo krátké ticho které rozžízl jako břitva až Toddův mírně se třesoucí hlas.
"Co se stalo Lucy?"Tmavě hnědé oči utkvěly na paní Lovettové která se choulila v křesle.
"Ona se přiotrávila.Arsenem z té lékárny na rohu.Několik dnů po té události.Rozmlouvala jsem jí to ale neposlechla mně."
Paní Lovettová vstala a začala přecházet po místnosti sem a tam."Našly ji nahoře"Podívala se ke stropu."Přišla o rozum a skončila v místním blázinci chudinka..o Johannu se nedokázala postarat a tak ji adoptoval soudce Turpin".Svou jemnou ruku položila Toddovi na rameno a jemně jej pohladila.Ten ji sice nesetřásl ale ani nijak nezareagoval.Dlouho se každý z nich topil ve vlastních myšlenkách.
"Takže tam ji soudce Turpin zavřel?A mou holčičku si přivlastnil.."Paní Lovettová znovu kývla hlavou a pak hláskem jako když matka zpívá ukolébavku dítěti začala Todda Sweeneyho utěšovat."Nebojte,přijde chvíle na pomstu pane Todde,vyčkejte,uklidněte se.Čas plyne a zanedlouho přijde Vaše chvíle odplaty."Povzbudivě se na něj usmála.Nemohla si nevšimnout že má oči podllité slzami."Můžete se ke mně nastěhovat,beztak nemáte kam jít.Pokud Vám nebude vadit jedna společná postel."jenom na to pomyslela,projel jí podivný záchvěv touhy.
"Děkuji,Vaši nabídku si ještě promyslím"odpověděl mdlým hlasem Todd.
Toho večera vypil Todd snad všechny zásoby ginu,které v krámu paní Lovettové byly.On i Paní Lovettová seděli u jednoho stolu.Utrápený Todd jenom seděl,pil a podával prázdné skleničky jindy upovídané ženě,která ho jenom smutně sledovala.Když kolem půlnoci usnul,podepřela ho a napůl donesla,napůl dovlekla do ložnice a položila na velkou manželskou postel.Pak se sama zkácela na druhou půlku postele a usnula.
Zdálo se jí o holiči,kterého kdysi dávno sama obdivovala a platonicky milovala.Pak sen zmizel a nahradil ho nový.Ten kdysi usměvavý holič se proměnil v zamračeného muže který(a to si i ve snu dokonale vybavila)ležel vedle ní.Ale to nejpodivnější ve snu bylo to,že k němu chovala stejné city jako před 15 lety.Měly šanci být tentokrát opětované?

Druhý osud Sweeneyho Todda-2.díl

13. února 2012 v 18:00 | Penelopé Sparrow
Tak jste mně přemluvili abych napsala pokračování Sweeneyho Todda.Doufám že si to někdo z Vás přečte :)
Jinak se musím pochlubit...poslední obrázek jsem vytvořila sama xD




Sweeney Todd vstoupil dovnitř.Uvnitř ne moc velké místnosti svítilo několik lamp různě rozmístěných na policích a stolech.Stěny byly pochmurně vybledlé,podlaha z dříve krásných tmavých prken byla zašlá,s pořádnou vrstvou prachu.
Tomu všemu dominoval velký kuchyňský pult na kterém se hromadilo špinavé nádobí,neforemné kusy těsta a(což Todda vůbec nepřekvapilo)sem tam nějaký ten šváb.Žena za pultem si ho vůbec nevšimla,dál smutně válela těsto z těch nejlevnějších surovin.Musela to být paní Lovettová .Už se začal otáčet směrem k výchozím dveřím a vtom se na něj žena podívala a šťastně vyjekla:"Zákazník!"
"Vylekal jste mě.Myslela jsem si že jste duch!No tak,posaďte se!Neviděla jsem zákazníka snad týdny!Dáte si koláč?"Žena popadla první talíř který uviděla a nešikovně na něj naservírovala jeden ze svých už na první pohled odpuzujících koláčů.
"To víte,nikdo si mého podniku ani nevšimne.Jako by byl prolezlý morem."Todd se znechuceně podíval na talíř a zakousl se do koláče.Chutnal jako..nenapadlo ho nic lepšího než trus.Okamžitě vyplivl sousto na zem.Paní Lovettová to sice uviděla ale neřekla na to nic.Ke koláči podala svému zákazníkovi ještě pivo.Ale ani to nepomohlo zahnat tu odpornou chuť."Já vím,chutnají odporně.Vždyť je sama peču" povzdechla si a zadívala se na Todda."Nejhorší koláče v Londýně.Ale časy jsou zlé a prostředků nedostatek.Copak byste čekal od ženy která žije sama na pokraji společnosti?"Dlouze se na něj zadívala svýma krásnýma očima ve kterých Todd poznal záblesk něčeho jako dávná vzpomínka.Pak opět promluvila."Milej zlatej,tohle vám chuť nezpraví.Pojďte za mnou,něco Vám naliju."Paní Lovettová popadla Todda za ruku a šla s ním do zadní místnosti domu.Cestou prošli kolem schodiště u kterého se Todd Sweeney zastavil."Máte tam nahoře byt?Když jsou tak zlé časy,proč ho nenajímáte?"
Paní Lovettová strnula."Tam by nikdo nevkročil.Prý tam straší.Událo se tam něco hrozného.."Pak pokračovala směrem k menší místnostiByla skromně zařízená a zřejmě sloužila jako uvítací salonek,šatník a pracovna dohromady.Usadila ho do jednoho ze starožitných křesel a nalila mu gin.Po chvíli spustila dávný příběh.
"Tam nahoře žil kdysi dávno holič,jeho manželka a dcera.On byl moc krásný"Usmála se pro sebe paní Lovettová.
"Jmenoval se Benjamin Barker.Jeho žena byla jako slunce.Měla krásné plavé vlasy.Jednou si jí všiml jistý soudce,který se do ní okamžitě zamiloval.Chtěl ji jen pro sebe a tak toho ubohého holiče nespravedlivě odsoudil a poslal na galeje.
Jeho žena se ale moc trápila.Pořád plakala.A tak ji jednoho dne navštívil poslíček samotného soudce,že má k němu přijít,že se jí chce omluvit za to,co způsobil.Ona chudinka šla.Když přišla do domu,bál byl právě v plném proudu a ona pochopila že je to lest.Soudce se nechtěl omluvit.Přihnula si.A pak,ji soudce ...znásilnil..před zraky všech."
"Neeeeeeeeeee!"vykřikl zmučeným hlasem Sweeney Todd.
"To se jí nikdo nezastal?Kde je Lucy teď?Kde je má žena?"
"Takže jste to vy,Benjamin Barker"usmála se paní Lovettová.Todd zavrtěl hlavou."Benjamin Barker zemřel.Teď je to Todd.Sweeney Todd.

Paní Lovettová váhala.Má mu lhát a nebo říct krutou pravdu?Možná by bylo lepší,kdyby zapomněl a spokojil se s verzí,že je jeho žena mrtvá.Bylo by to únosnější a rychleji vyřízené.Ale dokázala by i ona sama zapomenout?A tak se rozhodla pro pravdu.Pravdu,která jí později zachránila život...

Druhý osud Sweeneyho Todda- 1.část

11. února 2012 v 21:54 | Penelopé Sparrow
Todd Sweeney byl prý krutý a nelítostný vrah,který přišel hrůzným způsobem o svou ženu a dcerku díky závistivému soudci.Co když ale bylo všechno úplně jinak?



Todd se ocitl na ulici Fleet Street.Byla temnější,špinavější a tišší než si ji pamatoval.Ano,vzpomínky mu halila temná mlha mísící se s touhou po pomstě ale i tak mu připadala jiná.Celých patnáct let byl odloučen od svého domova,povolání ale hlavně od rodiny a celý ten čas spřádal plán na svou pomstu.Pokračoval v pomalé chůzi po Fleet Street směrem k domu,kde kdysi bydlel.Bude tam ještě?Čeká na něj jeho žena a dcera?Vrásky na tváři se mu ještě o něco prohloubily.
Byla tmavá noc ale ne dost tmavá na to,aby zahalila jeho mysl a on tak nepoznal malý domek kde kdysi prožil nejkrásnější chvíle svého života.
Dům byl šedivé barvy(stejně jako ostatní)a jediné co se na něm změnilo byl nápis nějakého podniku nesoucí název Paní Lovettová.Uvnitř se svítilo a tak spatřil hubenou zrzavou ženu za pultem,jak usilovně něco tvaruje svýma tenkýma a bledýma rukama.
Todd si povzdechl a vstoupil dovnitř podniku.....


Tak co,chcete abych pokračovala nebo to mám nechat být? Piště do komentářů :)

Rumové setkání- 1.díl

21. ledna 2012 v 10:27 | Penelopé Sparrow
Tak tohle je má úplně první povídka.Doufám že se bude líbit a prosím o komentáře jestli budete chtít někdy pokračování nebo další příběhy.. :)




Vážně jsem byla tak naivní že jsem mu uvěřila?Nebo jsem si myslela že se od našeho posledního setkání změnil k lepšímu?Každopádně jsem udělala přesně to,co udělá každá hloupá žena pokud si dá několik dlouhých doušků rumu s tak přitažlivým,tajemným a možná i bláznivým pirátem s trochu zženštělou chůzí jakou má jedině Jack Sparrow.Byla jsem hloupá...
Většina té noci se odehrála právě v menší hospůdce Opilý Námořník a jak už sám název napovídá,jen málokterý muž moře se tam neopil pod pás.Já jsem jako obvykle roznášela pití ke stolům a v tom mě za zápěstí chytil Jack.Otočila jsem se k němu a hodila po něm opovrživý pohled který jsem měla více méně nacvičený pro případ ožralých a ohromně dotěrných mužů všeho druhu kteří se tu scházeli.On se ale jen tak usmíval a z očí mu čišela radost z toho že jsem se k němu vůbec otočila.
Dáte si ještě něco k pití?Má otázka zněla jasně ale on jen naklonil hlavu na stranu,trochu pootevřel ústa a dál na mě civěl s úsměvem na rtech.Rtech které jsem jednou okusila a dala bych zase všechno abych se jich mohla dotknout svýma.Znova.Po dvou dlouhých letech které jsem ho neviděla se zde opět objevil a úmyslně (nebo možná taky ne)jsme se setkali jako posledně.Věděla jsem že mi určitě nebyl věrný déle než dva dny ale i tak jsem ho velice ráda viděla částečně proto,že mi něco dlužil a částečně proto,že pirátský život není žádná smetánka a tak jsem měla jistotu že ještě žije.
Hah,tak Tě tu znova po dvou letech vítám, Jacku!Jsem velmi potěšená že ještě nevisíš na šibenici nebo neležíš v hlubinách oceánu.!řekla jsem sarkasticky a zašklebila se na něj.Uvolnil stisk mého zápěstí a promluvil s podnapilým tonem v hlase.
Moje milovaná...krásná Bello!Jak rád Tě zase vidím!při tom zkroutil pusu do zvláštní grimasy a přitáhl si mou tvář blíž ke své jak se mě snažil políbit.Místo polibku ode mne ale dostal facku přes pravou tvář.
A tuhle sis Jacku zasloužil?Zahulákal někdo na celou hospodu.Většina chlapů se začala nechutně smát a třískat v návalu smíchu do stolů.
Tuhle spíš ano než ne,odpověděl Jack tomu muži a opět se otočil ke mě.Bello,lásko ani nevíš jak moc Tě miluju!a než jsem
se mu stačila vysmeknout,přistály jeho rty na mých a proměnily se v romantický polibek.
Si úplně ožralý sakra!Chováš se jak malý děcko!řekla jsem nasupeně ale zároveň jsem nemohla popřít že se mi to nelíbilo.
Kdybych byl na mol,nevnímal bych tě ne?Natáhl dva prsty a zamával s nima před mým obličejem.Vidíš?DVA!Nebo...dva nebo tři?Lepší víc než míň!!Přimhouřil oči jako šelma a začal si své prsty prohlížet
Tak jsem začala tahat za úplně jiný provaz.Naklonila jsem se k jeho uchu a zároveň se obličejem otřela o jeho vlasy plné korálků a amuletů.Máme spolu nevyřízené účty ohledně tvé cesty za Pramenem mládí pamatuješ?!Máš mi vracet padesát šilinků a loď!Nebo se snad pletu?
Jack udělal podivný obličej jako by ho stálo velkou námahu vůbec mluvit.Pak se naoplátku naklonil k mému uchu.A pokud tě můžu doplnit,už vím kde se nachází,zašeptal.Příjemně to zalechtalo na lalůčku a já se usmála.Než sem stačila něco dodat,ocitla jsem se venku před hospodou,pod oblohou plnou hvězd,které vládl velký měsíc.
Jack se neslušně opřel o velký dřevěný trám,jen na pár centimetrů od mého obličeje.
Za tu dobu co jsem byl pryč jsem sehnal několik map které by nás mohly zavést tam,kam potřebujeme.To je jedna z nich.A zpod opasku vytáhl smuchlanou,ušpiněnou mapu a podal mi ji.Když jsem ji roztáhla,uviděla jsem složité obrázky lodí všemožných velikostí i tvarů,několik nápisů a mnoho šipek.
Jacku,seš si jistej že je to ono?
Jako že se kapitán Jack Sparrow jmenuju!
No právě.Vzdychla jsem.Kdy vyplujeme?zeptala jsem se.
Zítra brzy ráno.Sehnal jsem loď a posádku.
A to bylo to,co mě přivedlo zpět k mým myšlenkám.No to je pěkné ale ještě máš u mě dluh!Chci nazpět svou loď a zlato!
Jako na povel z kapsy vytáhl malý pytlíček plný zlata.Prosím madam.A vložil mi ho do dlaně.
A loď?
Do rána to snad počká ne?
Usmála jsem se a políbila ho na tvář.Jack se zazubil.Nedělej urychlené závěry krásko.Hned to ale zamluvil.A co to takhle pořádně oslavit?Čeká nás dlouhá cesta,pojďme se na to pořádně napít!Pomalu jsem přikývla a schovala mapu do kapsy.No..myslím že by bylo lepší kdybys..nestačil dopovědět,Kdybych ti tu mapu dala nazpět a ty bys odplul beze mne?Zas tak moc ti nevěřím!.Přesto jsem ho následovala a za okamžik už jsme seděli za barem,s rumem k ruce.Netrvalo dlouho a Jack nám objednal druhý,třetí,čtvrtý a nakonec zaplatil i polovině chlapů z hospody.Já už jsem byla celkem opilá takže mi nedocházelo že platí z mých peněz které mi ještě před chvílí sám dal.Jak chytré!
Začínalo svítat a my jsme z baru odcházeli chudí jako myši,zato plní rumu,který mě pálil v krku.Smáli jsme se a pak...pak jsem zřejmě usnula.Probudila jsem se když začalo slunce zapadat.Chvíli jsem byla totálně dezorientovaná ale po pár minutách mi všechno začalo docházet.Seděla jsem v malém a hodně špinavém člunu uprostřed oceánu, a v ruce jsem svírala malý svitek papíru.
Doufám že se ti na tvé lodi líbí.Díky za skvělý pití na tvůj účet!
A v tu chvíli mi došlo,že mi zase proklouzl mezi prsty.Zatraceně!No a já jsem tam zůstala sama,bolela mně hlava z toho návalu alkoholu který jsem do sebe ještě před pár hodinami vlévala a jediné co jsem si plně vybavovala bylo to,jak jsme se spolu nehorázně líbali v kapitánské kajutě jedné lodi v přístavu.Sáhla jsem si do kapsy.Mapa nikde.Zároveň jsem začala pociťovat podivnou únavu která ale neměla nic společného s kocovinou.Sáhla jsem si na dekolt.Nebyl tam!Chyběl mi můj přívešek,zdroj mého života,mé osobnosti.Jack věděl že nejsem obyčejná ale že by přišel i na tohle?Nemohla jsem uvěřit!Nejraději bych ho uškrtila!
Ty prolhaný,špinavý Jacku Sparrowe!!zajčela jsem i když jsem věděla že to stejně neuslyší nikdo jiný než pár racků nade mnou a kdovíjaké příšery pode mnou v moři....

K povídkám...

8. ledna 2012 v 16:06 | Penelopé
Do rubriky povídek začnu psát co nejdříve jakmile dostanu nějaký nápad(doufejme velmi brzoSmějící se).Povídky by se měli týkat hlavně pirátů z Karibiku takže doufám že si je přečtete a okomentujete Usmívající se...
POKUD SI BUDETE NĚKTEROU CHTÍT ZKOPÍROVAT PROSÍM UVÁDĚJTE ZDROJ!!
 
 

Reklama